Věra Vtípilová

Tramvaje, které nechám projet

Rok: 2020 – 2021

Technika: kresba na papíru

Jsem těhotná s druhým dítětem a na trasu tramvaje č. 4 Obřany, Babická – Náměstí Míru se vrátily staré tramvaje se schody. S kočárkem a břichem se do nich nedá dostat. Píšeme s některými dalšími rodiči rozhořčené dopisy na úřady. Sedám k počítači, abych napsala další dopis. Jsem unavená a úřední tón dopisu se nedaří udržet. Vymkne se to kontrole a píšu několik textů/básní, které jsou tak trochu zoufalým zvoláním, tak trochu bojovným výkřikem.

Zároveň si vymyslím akci: každý den po dobu jednoho měsíce vyrazím na tramvajovou zastávku. Zde kreslím libovolný výsek z toho, co vidím před sebou, a to tak dlouho, dokud nepřijede nízkopodlažní tramvaj, do které se dá nastoupit i s kočárkem.

Vše jde dobře, vznikají zajímavé kresby, a ve výsledku se na procházky na zastávku těším. Jednoho dne, ve chvíli, kdy je hotovo 22 kreseb, se vše změní a na zastávku přijíždí jen nízkopodlažní tramvaje. Moje činnost tedy pozbyla smysl…

Na stejné zastávce, kde kresby vznikaly, je o pár měsíců později, na několik dní vystavím. Z “dopisů řediteli” při zahájení výstavy děláme vlaštovky, které letí střemhlav bůhvíkam.

Fotografie: Lenka Sedláčková