Co není vidět, ale je
Rok: 2023
Technika: site – specific instalace na festivalu Husovický dvorek
Téměr každou neděli “po kostele”, se na husovickém dvorku Českobratrské církve evangelické setkávám s instalacemi dvou z obyvatel farního bytu – Františky a jejího syna Alfréda. Na ohraničeném prostoru dvorku, (kde se navíc každoročně pořádají výstavy) ve všední dny vystavují tito dva – máma a syn, umění, které nikdo nevidí.
Fascinuje mě tenká hranice, která se nachází mezi artefaktem a aktivitou/hrou, kterou často doma vytvoří rodič s malým dítětem. V době, kdy všichni pracují práce a vyrábějí výroby, v obyčejné interakci máma – dítě (plus nějaké množství volné kapacity pro hru ) vznikne něco na pomezí uměleckého díla a dětské hry. Vlastnostmi těchto kusů je, že jsou neprodukující, neefektivní a nepraktické a vznikly třeba jenom proto, že voda se dá přelávat z nádoby a zase zpátky…
Pro výstavu na Husovickém dvorku jsem vytvořila instalaci složenou z pěti částí.
1. Fontána – interaktivní objekt, kde cirkuluje voda pomocí přítomných dětí, ochotných přelévat vodu, vytékající z hadice, zpátky do zásobovací nádrže. Instalace je vyzdobena keramickými soškami dětí ze základní školy, které si nikdo nevyzvedl.
2. Kopie dětského výtvoru – olejomalba , kde jsem převedla na plátno malbu své dcery.
3. Velikonoční meditace – olej na plátně, který zachycuje pohled do okna, na jedné z mých procházek ulicí.
4. Bábovka – objekt/buchta, kterou jsem upekla den před vernisáží, jako upozornění na neviditelnou službu, kterou sboru často věnuje žena faráře.
5. Zpráva o názoru publika a preference ročního období v barvě – kresba na zídku husovického dvorku vytvořená publikem přímo při vernisáži, na základě těchto dotazů: 1.Mám radši podzim nebo jaro? (veďte křídou libovolně dlouhou čáru, jakýmkoliv směrem, barvou: oranžová – podzim, žlutá – jaro) 2.Myslím si, že tato vodní instalace je umění nebo není? (podzim: ano – modrá, ne – zelená, jaro: ano – červená, ne – fialová)
