V zimě se mi často stane, že jsem nucena více zkoumat, kdo jsem, ale především, co potřebuji a jestli to, co si myslím, že potřebuji, umím uvést do praxe.

Protože jsem aktuálně žena/matka/umělkyně, dívám se na tyto potřeby optikou ženy, co vede rodinný život, a zároveň ženy, která, jak již bylo řečeno v minulosti, má nějaké to umělecké pnutí. Takže zkoumám, jak moc mě baví a uspokojuje, že obstrávám všechny nákupy v rodině, a jestli vlastně to, jak je dnes chápána role umělce, je to, co se mnou dokonale rezonuje.

Pro sebe za ideální stav považuji, když se tyto dvě role – žena a umělkyně – harmonicky doplňují. To mě přívádí k myšlence, zda to není právě přítomnost umění v mém životě, která vysublimovala tento jakýsi seznam, který může být platný pro kohokoliv, nehledě na povolání či životní fázi.

1. Proces. Bytí v procesu. Dodává mi energii, je to tvůrčí. Něco, co mě pohání a naplňuje. Speciálně procesy spojené s pohybem. Pro obraz ženy v nějakém tradičním pojetí je to žena jdoucí krajinou, sbírající plody a byliny. (A nevadí mi být v několika procesech zároveň!)

2. Záznam. Potřeba zaznamenávat. Od svých 11 let si píšu různé deníkové záznamy. Nyní toho zapisuji hodně, i např. to, co jsem nakoupila, co jsem stihla v domácnosti, 5 týdnů jsem na kameru zaznamenávala nákladní vlaky, které projížděly blízko mého bydliště. Význam toho všeho přesně nechápu, možná je to prostě potřeba nějak silněji cítit, že žiju. Deník, kam si hospodyně zaznamenávala, kolik se letos urodilo kuřat a jestli pršelo, je v podstatě to stejné.

3. Ritus. Jakýkoliv rituál, i nenápadný, nám dává do života rytmus a dynamiku. Všimla jsem si nedávno, kolik žen v mém okolí toho 4. prosince jde a větvičku třešně si dá doma do vázy… Mám ráda rituály, které se provozují ve skupině lidí. Myslím, že uvedení uměleckého díla před publikum je také rituál.

4. Pohled na hezké věci. V zimě speciálně v interiéru. Je to až intuitivní potřeba si domovy zdobit a dekorovat.